PŘÍBĚH ŠVADLENKY
Loňské Vánoce nám nadělily paní Olgu
Veselé dětství uprostřed široké rodiny a přírody
Paní Olga pochází z Vysočiny. Když jí bylo sedm let, dostal její tatínek práci jako strojvedoucí v Jihlavě. S dalšími třemi sestrami prožily dětství tam. Jako rodina měli hodně přátel a bylo u nich pořád živo. Na prázdniny se rády vracely k dědovi na statek, kde běhaly s dětmi po vesnici, sbíraly ovoce, koupaly se v rybníce.
Stejně jako její maminka se vyučila švadlenou
Ač byla maminka pánská krejčová, své dcery řemeslo neučila. Se šitím se tak paní Olga poprvé setkala až ve škole. Pro jihlavskou Modetu šila plavky, svetry i cyklistické kraťasy.
Po škole si našla přítele z Broumovska, za kterým se přestěhovala. Najednou se ocitla v cizím městě, kde se ve čtyři hodiny zavřou obchody a člověk nepotká živáčka. Vztah nakonec nevydržel a zůstala tu úplně sama.
Nový život přeťala ošklivá autonehoda
Když bylo paní Olze 22 let, jela autobusem od doktora a čekala na zastávce. Bylo ošklivo a mrholilo. Okolo jel kamarád, který jí nabídl odvoz. Cestou se ale vybourali a paní Olgu museli vrtulníkem transportovat do Liberce, kde kde ji čekala operace páteře. Nebylo jisté, zda bude znovu chodit. Její stav se ale postupně zlepšoval. Po půl roce mohla začít fungovat. Jen úplně jinak, než byla zvyklá.
“K zasažení míchy chyběl jediný milimetr. Kvůli operované páteři nemůžu zvedat nic těžkého, být dlouho v předklonu nebo hodiny sedět.”
Po operaci jí v krku zůstala kovová destička. Během dlouhého sezení, v předklonu nebo při zvedání těžkých věcí jí bolest vystřeluje do trapéz a krční páteře. Nemůže tak pracovat v obchodech, továrnách ani oděvních firmách. Na neurologii navíc nedávno zjistili další komplikace s nohou, v úvahu tak nepřichází ani dlouhá chůze. Jedinou možností je činnosti hodně střídat, aby se nápor na páteř a nohy rozložil.
Paní Olga se ale nevzdala a pracuje dál
Po úrazu se do sedavé práce v automobilovém průmyslu nemohla vrátit. Zůstala tedy ještě chvíli doma. Tehdy se seznámila se svým manželem, se kterým oslaví 25leté výročí. Přestěhovala se za ním do nedalekého města a než nastoupila na mateřskou, pracovali společně v přádelně. Pak ještě zkoušela práci v chráněné dílně jedné české oděvní značky. Ani tady jí ale záda dlouhodobé sezení neodpustila. Problémem byly i časté nemoci dcery, která byla ve školce.
Našla si tedy práci v malé pekárně a cukrárně, kde se z prodavačky vypracovala na vedoucí. Mohla tu být mezi lidmi a činnosti střídat. Chvíli sedět u počítače, pak zajít do banky, obsluhovat lidi. Dodnes na tuhle etapu s láskou vzpomíná.
Kvůli práci další stěhování a bohužel i předsudky
Její muž do práce dlouze dojížděl a najít uplatnění v regionu bylo složité. Přestěhovali se proto do Hradce Králové. Tahle změna byla nejnáročnější pro jejich dvě děti. V malém městě se tolik neřeší, kdo má co na sobě nebo jakou elektroniku používá. Na nové základní škole se ale potýkaly s předsudky. Dnes už jim je přes 20 let a celá rodina si v “novém” městě zvykla.
Práci má naštěstí i paní Olga, ale je málo placená a fyzicky náročná. Celých osm hodin tráví na nohách a nemůže udržovat vřelý kontakt s lidmi, který ji baví. Nejraději by se živila šitím. Aby si ale vydělala, musela by šít několik hodin denně. To kvůli páteři není možné.
“O status invalidního důchodce jsem nedávno přišla, protože můj zhoršený zdravotní stav trvá dlouho a dle zákona už jsem si na to zvykla.”
Paní Olga si nás jako první švadlenka našla on-line
Když před Vánoci hledala něco na internetu, narazila na náš web. Líbilo se jí, že by si sama udávala pracovní tempo a zakázky si plánovala podle směn. Ptáme se jí, zda neměla z práce pro sociální podnik obavu. Se smíchem říká, že naopak. Líbila se jí přátelská atmosféra i férové jednání.
Nejraději šije právě ubrusy, utěrky, ale i kosmetické taštičky. Pravidelně chodí i do naší dílny. Vyzvednout si materiál, poradit se a na pravidelné schůzky. Díky nim se cítí pevnou součástí týmu. Všichni tu sdílíme, co nám v šití (ne)fuguje a seznamujeme se s chystanými novinkami.
Na závěr nás překvapila dobrodružnou povahou
Když se ptáme, o čem paní Olga sní, nahlas se rozesměje. Chtěla by se jet podívat do Kazachstánu a poznat zdejší přírodu. Tenhle sen si ale nejspíš nesplní. Manžel by s ní nejel a ona by dlouhé túry s bolavými zády nezvládla.
“Ve Švadlenkách jsem začínala šitím vánočích ubrusů. Ty se šily dobře. Jen byl nezvyk, že jsem dostala obrovskou roli látky a tu musela nastříhat. Zabrala celý obývák.”
Z přivýdělku u Švadlenek si šetří na nový šicí stroj
Když nevyjde Kazachstán, peníze ze Švadlenek dává stranou na vlastní šicí stroj. Ten současný má půjčený od nás. Ráda by si ale pořídila průmyslový, který umí prošít silnější látky a zvládne i výšivky. Ty ji velmi lákají. A my uděláme maximum, aby si svůj sen splnila.
Podpořte paní Olgu svým nákupem
SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ PROVOZUJE
Aufori, o.p.s.
Habrmanova 136/3
Hradec Králové 500 02
V Aufori podporujeme sociální začlenění a fungování lidí, kteří žijí v nepříznivých podmínkách. Naší cílovou skupinou jsou rodiny, které žijí v chudobě, nebo jí jsou ohroženy.
Název Aufori vznikl z latinského výroku, který v překladu znamená "odvážnému štěstí přeje."
Všechna práva vyhrazena © 2024 Aufori, o.p.s | Koncept, design & web Marek Chaloupka | Copywriting Kateřina Klapalová
