PŘÍBĚH ŠVADLENKY
Seznamte se s paní Ivetou. Naší první švadlenkou
Paní Iveta žije v malé vesnici nedaleko Hradce Králové. Vyučila se jako kuchařka a přes 17 let pracovala ve školních jídelnách. Nejdříve jako pomocná kuchařka a poslední roky jako vedoucí.
Celý život se věnovala rodinnému stříbru - vaření. Šít se učila na internátě
Kuchařkou byla už její babička a teta. Paní Iveta chtěla být v mládí prodavačkou a jít pracovat do oděvů. Odmalička totiž ráda šila a vyšívala. Nakonec se rozhodla vydat v rodinných šlépějích a vyučila se kuchařkou. Na šití ale nezanevřela a na internátě navštěvovala kroužek, kde se naučila potřebné základy. Když se jí později narodily děti, šila jim zimní bundy, oteplováky, kalhoty i šaty.
Vyzkoušela si i práci ve firmě na výrobu airbagů. Moc ji bavila
Práce ve školních jídelnách je fyzicky i psychicky náročná. Paní Iveta denně vařila 300 obědů, 17 let stresu ji nakonec donutilo práci změnit. Nastoupila do firmy, kde se montovaly airbagy a posílaly do Francie. Práci i kolektiv si zamilovala. Ve volném čase samozřejmě nadále tvořila.
„Já musím pořád něco dělat. Na Vánoce vyšívám andělíčky a zvonečky. Dříve jsem si šitím přivydělávala, jelikož jsem kamarádkám šila záclony, povlečení a potahy na polštáře. Teď taky pořád něco vymýšlím. Šiju trpaslíky nebo tvořím dekorace z papíru a látek“.
Její život přetočila naruby chvíle, kdy do ní na chodníku nacouvala dodávka
V roce 2003 se vracela domů z pošty a chystala se na odpolední směnu. Na chodníku ji ale srazilo auto, přejelo jí hrudník, ruku a vláčelo ji 40 metrů za sebou. Paní Iveta bojovala osm dní o život ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové.
Musela podstoupit operaci srdce, žaludku, sleziny i bránice
Žebro jí propíchlo bránici a dodnes má poškozené plíce. Právě kvůli nim a trvale poraněné ruce se nemůže vrátit ke své práci kuchařky. Vaří jen doma. Ale i tady musí být opatrná. Lékaři ji zakázali pobývat v horkém a parném prostředí, protože potom nemůže dýchat. Z kuchyně už ji párkrát vezla pohotovost do nemocnice. Vařit může jen v dobře větrané místnosti.
Po úrazu má paní Iveta o 3 cm kratší pravou ruku, která je pohyblivá jen na 20 %, a kvůli skřípnutému obratli musí chodit o holi. Oba tyto handicapy jí nedovolují najít si normální práci.
Pracovat se snažila i po úrazu
Dva roky byla zaměstnaná v Kauflandu u lahůdek. Dlouhé stání jí ale zhoršilo problémy se zády. Z práce musela nakonec odejít. Nyní pobírá částečný invalidní důchod a snaží se přivydělávat alespoň drobnými pracemi, které zvládne z domu. Na jaře se proto zapojila do našeho projektu a šila potřebné roušky. Jejich výrobu má za tu dobu dokonale zvládnutou.
Paní Iveta se navíc před 14 lety ujmula svého nemocného vnuka. Obětavě ho vychovává
Její vnuk D. se narodil s vrozenou vadou ledvin a v 8 letech podstoupil transplantaci jedné ledviny. Jeho rodiče náročnou péči o chlapce, který byl i doma napojen na přístroje a krmen hadičkami do bříška, nezvládali. Paní Iveta si ho proto vzala k sobě.
Už 14 let o něj s láskou pečuje. My jsme se s rodinou seznámili, když D. chodil na základní školu. Naše pedagogická pracovnice z Aufori mu pomáhala se školou. D. dnes studuje 1. ročník hotelové školy s maturitou a paní Iveta je na něj moc pyšná.
Peníze z šití rodina využije na výdaje za vnukovu střední školu a provozní náklady
Naše první švadlenka má 2 roky do důchodu. Peníze z šití využije stejně jako na jaře. Na zaplacení běžných nákladů v domácnosti a školu svého vnuka.
Pak ještě dodala, že vlastně měla jeden velký sen. Mít vlastní hospodu. Prý už si ho ale nesplní. Teď o vlastním podniku začal přemýšlet její vnuk. Tak jí ho možná jednou splní on, ačkoliv na něj paní Iveta nijak netlačí. Přeje si jen, aby byl šťastný. Hrdě se něj dívá a my se s ní pomalu loučíme. Ale jen do příštího týdne, kdy přijedeme pro další várku nově ušitého zboží.
„Nemám žádný sen. Z vydělaných peněz zaplatím věci do školy a další každodenní věci. Nic jiného nepotřebuji.“
Charles A. Toro
Paní Ivetu můžete podpořit i vy
Do týmu jsme přivítali švadlenku Janu
V malé kuchyni, která je zároveň šicí dílnou, nás hostí skromná a nesmělá paní Jana. Její upravené pracovité ruce hned nalévají kávu a posouvají k nám tác s koláčem. Ani tuhle milou ženu život nešetřil. Přesto se nevzdává a ve svých 65 letech chce být samostatná a společensky platná.
Představujeme vám paní Marcelu. Naši další švadlenku
V útulném bytě nás vítá energická žena, které se důchod vyvrbil úplně jinak, než si představovala. Nečekaně vychovává své dva dospívající vnuky a má několik prací, aby všechny uživila. Přesto se stále usmívá a bere život s nadhledem. Nic jiného jí prý ani nezbývá. Pojďte se s ní seznámit.
SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ PROVOZUJE
Aufori, o.p.s.
Habrmanova 136/3
Hradec Králové 500 02
V Aufori podporujeme sociální začlenění a fungování lidí, kteří žijí v nepříznivých podmínkách. Naší cílovou skupinou jsou rodiny, které žijí v chudobě, nebo jí jsou ohroženy.
Název Aufori vznikl z latinského výroku, který v překladu znamená "odvážnému štěstí přeje."
Všechna práva vyhrazena © 2024 Aufori, o.p.s | Koncept, design & web Marek Chaloupka | Copywriting Kateřina Klapalová